Projevů artritidy může být mnoho. V případě artritidy hrudních obratlů může být příčina v nezpracovaných pocitech méněcennosti a nedostatečnému pocitu opory. Zasahuje-li artritida do kyčelní oblasti, může se jednat o pocity méněcennosti  v sexuálním kontextu. Při postižení jednoho či více kloubů může souviset s pocitem ponižování a nerespektování okolní autoritou, kdy se „bolestivě podřizujeme“. Revmatoidní artritida u dospělých velice často souvisí s neakceptováním sebe nebo ostatních, ve velkých požadavcích na okolí či v přílišné sebekritičnosti. Revmatoidní polyartritida, která postihuje již několik kloubů v těle, mnohdy souvisí s nezpracovaným pocitem méněcennosti a tísnivým pocitem viny.

Častou příčinou podvědomého postoje akné je pocit odmítání sebe – vlastní osobnosti nebo pocit odmítání okolím. Často vede k izolaci jedince v rámci celku a pocit odmítnutí ještě zesiluje. Často se také jedná o vyjádření strachu z ublížení okolím skrze kůži, která „odpuzuje“ a postižený si tak dodržuje patřičný sociální a emoční odstup od okolí. Jedince s akné mají problémy se začlenit do skupiny, trpí sníženou sebedůvěrou. Velmi častý pocit, který lidé trpící akné popisují, je strach z bytí sám sebou, jelikož se snaží naplňovat očekávání rodičů, čímž se stávají méně emancipovanými.

Migréna je často projevem traumatické zkušeností z minulosti, nezpracovaným porodním traumatem, prožitým pocitem ohrožení, pocitem bezmoci. Často se projevuje právě ve stresových situacích, které zaznamená subjektivně naše podvědomí. Pokud je migréna doprovázena zvracením, jedná se o vyjádření faktu, že tento ohrožující pocit odmítáme. Bolest hlavy a migréna má nespočet psychosomatických příčin, které nelze jednoduše paušalizovat. V mnoha případech se může jednat o podvědomé vyjádření pocitu viny či sebeupírání si prožití emocionálního štěstí. Bolesti hlavy v předmenstruačním období se může manifestovat i strach z ovládání či využívání sebe jako ženy ze strany okolí.

Celulitida může být často spojena s přílišnou kritikou svého fyzického vzhledu, a to na podvědomé úrovni. Může za ní stát i pocit méněcennosti, představa o vlastní nedokonalosti a nespokojenost s fyzickým vhledem. Zajímavé je, že mnoho žen s celulitidou popisuje přítomný subjektivní pocit viny z vlastí lenosti, který neodpovídal realitě.

Určení psychosomatické příčiny u cyst je vždy závislé na konkrétním postiženém místě. Cysty pod kůží (na rukou, na nohou, na tváři či krku) mohou vyjadřovat neuvědomělou potřebu doteku, potřebu pochvaly, náklonnosti, mentální a emocionální podpory. Cysta štítné žlázy může vyjadřovat pocit bezmoci z nemožnosti či neschopnosti sebeprosazení. Cysta na vaječníku může značit vnitřní nezpracované trauma z odloučení od dítěte, výčitky spojené s vlastními dětmi, problém s otěhotněním – stáním se matkou nebo s nemožností uskutečnění svých záměrů. Cysta na vaječníku může také signalizovat pozastavený tvůrčí proces osobnosti. Cysta v prsu může souviset se sebeoviňujícím pocitem, že ještě nejsme matkou, ale také s pocitem, že nejsme schopni utěšit někoho, kdo by naši útěchu potřeboval a s přílišnou potřebou pečovat o druhé.

Ekzém bývá často spojován s emočním traumatem ztráty kontaktu s blízkou osobou. Kojenecký ekzém, zvláště v oblasti obličeje, může být důsledky odstavení kojení. Zasahuje-li kojenecký ekzém celé tělo, může tak dítě vyjadřovat nedostatek laskání či pocit ohrožení při odloučení od matky nebo jiné blízké osoby. Psychosomatickou příčinu ekzému nelze stanovit jednoznačně, velice záleží na konkrétním místě na těle, kde se ekzém projevuje. Ekzém na uších nebo v uších může souviset se smutkem, že již neslyšíme někoho blízkého nebo onen blízký se k nám již nechová tak, jak bychom si přáli. Ekzém na hlavy může vyjadřovat postoj odlišnosti od druhých. Naopak ekzém na zádech může souviset s pocitem nedostatečné opory. Ekzém na loktech určité volání, že chceme, aby se situace vyvíjela jinak. Ekzém na nohou, může být vyjádřením nelibosti s místem či situací, ve které se nalézáme. Pokud se ekzém projeví v podkoleních jamkách, může pramenit z pocitu nepochopení a přehnaným „skláněním se“ před potřebami druhých. Projevující se ekzém na rukou, konkrétně na pažích často souvisí s pocitem, že musíme vše dělat sami a na nikoho se nemůžeme spolehnout. Ekzém na rukách, dlaních a prstech se pak může projevovat v souvislosti s postojem, že bychom nejraději dělali něco jiného, než co jsme nuceni dělat, že to, co děláme nás nenaplňuje a nečiní nás šťastnými.

Problémy s imunitou mohou být způsoben pocitem, že si stále musíme dávat pozor, aby nám někdo neublížil, nezranil nás či nějak nezasáhl naše city. Za problémy s imunitou může také postoj určité bezmoci a neschopnosti se ubránit, pocit, že stále musíme bojovat s „nepřítelem“.

Suchým kašlem může být často vyjadřována kritika, nuda nebo nesouhlas. Lidé, kteří se rozkašlou během určitých situací, vyjadřují podvědomě svůj nesouhlas touto situací. V případě, že se jedná o suchý kašel s pocitem, že nemůžeme popadnout dech, může tento být projevem přílišné sebekritiky. Také se může jednat o projev subjektivního pocitu z nedosahování výkonů, které jsme si předsevzali. Také se může skrze suchý kašel demonstrovat utkvělý perfekcionalismus.

Vlhký kašel, který může přejít až do bronchitidy může naznačovat kritiku našeho rodinného či pracovního prostředí. Lidé trpící suchým kašlem mohou žít v prostředí, kde se často kritizuje, ať už běžný život, lidé či oni samotní. Kašel také může ukazovat konfrontaci s hněvem člena vlastní rodiny. Děti, které mají často tento projev vlhkého kašle, mohou tímto problémem vyjadřovat pocity hněvu svých rodičů, které ani rodič nemusí demonstrovat navenek a které ani nemusí být cílený proti dětem samotným.

Nízký krevní tlak nebo-li hypotneze je často somatizování psychických pocitů neschopnosti bojovat s problémy života, je také projevem vnitřní skleslosti, pocitem samoty a ztrátou životní motivace. Lidé trpící nízkým tlakem se mohou cítit neschopní a neužiteční, často trpí pocitem zneužívání a využívání okolím.

Vysoký krevní tlak nebo-li hypertenze se často spojuje s nadměrně zadržovaným tlakem emocí, který zvyšuje celkové napětí organismu. Jedná se především o emoce strachu, hněvu, zlosti a agresivity. Velký vliv hrají také vnitřní konflikty pramenící ze starých traumat a traumatických událostí.

Potíže s ledvinami z psychosomatického hlediska velice často souvisí s primárním strachem o přežití, pocitem izolace nebo pocitem z nedostatku lásky z okolí. Také se často jedná o vnitřní konflikt, který vznikl v nějaké traumatické situaci, kdy jsme se cítili „intoxikováni“, ať už chemicky či lidmi nebo prostředím. Častější potíže s ledvinami vykazují lidé, kteří trpěli nedostatkem mateřské lásky a cítili se „nechaní na pospas“ a bez emocionální opory v útlém věku. Často se lidé domnívají, že ledviny, jakožto párový orgán, souvisí s partnerskými vztahy, ale spíše než s nimi, souvisí se vztahy s matkou. V dospělosti se mohou problémy s ledvinami projevit z podmiňovaného mentálního vzorce strachu ze ztráty majetku nebo rodiny, strachu ze zničení a zruinování vlastní osobnosti. Cysta na ledvině se může vytvořit jako důsledek hlubokého traumatu v útlém dětství nebo v prenatálním věku.

Lupenka neboli psoriáza je častým onemocněním přecitlivělých lidí. Část ose projevuje ve spojitosti s pocitem viny, bezmoci nebo studu. Dle lokalizace výskytu můžeme usuzovat na různé psychosomatické příčiny. Lupénka na kůži hlavy často souvisí s pocitem odmítání naší osoby, pocitem odloučení od rodiny, negativním odsouzením ze strany rodiny či pocitem ponížení. Psoriáza na loktech může souviset s pocitem viny z vlastní neschopnosti vydat se v životě novým směrem, kdy tedy lokty špatně prorážíme vpřed. Na nohou se lupenka opět může projevit nezpracovaným pocitem viny, že nejsme přítomni u nějaké osoby, u které bychom měli být. Lupénka v obličeji může mít velmi podobné příčiny jako akné, kdy se necítíme akceptování okolím. V podkoleních jamkách nám může lupénka naznačovat nadměrnou snahu vyhovět okolí a na sebe zapomínat, podobně jako u ekzému na témže místě. Lupénka často souvisí s vnitřní podrážděností a vnitřní agresivitou, kdy si podvědomě můžeme vyčítat, že nežijeme sami pro sebe, ale spíš pro druhé.

Jakékoliv problémy s močí, ať již se jedná o tzv.“nachlazení“ nebo infekci z pohledu psychosomatiky velmi často souvisí s vymezováním „prostoru“, který nám náleží, tedy s naším teritoriem. Podvědomé psychologické nastavení vnitřní nejistoty a potřeby volnějšího a většího prostoru. Další souvislost můžeme nalézt v pocitu omezování a nedostatečném respektu okolí v našem teritoriu. Problémy s močovými cestami nebo močovým měchýřem se mohou projevit v souvislosti s pocitem „ohrožení vlastního teritoria“ cizí osobou. Je tedy vhodné, abychom v sobě našli odvahu vymezit si vlastní hranice a stanovit respekt okolí, jehož nedostatek často pramení ze strachu, že se znelíbíme druhým.

Mykózy mohou být důsledkem léčby antibiotik. Nejsou-li však antibiotika přítomna, často mykózy souvisí s pocitem osamění, odchodu blízké osoby, pocitem nedostatečné lásky. Vaginální kandidóza nebo-li moniliáza může být často spojena s pocitem ženy, že je pro svého partnera objekt sexuálního upokojení. Může se cítit zneužívána a využívána.  Projev mykózy může být projevem vnitřního pocitu, že žena při sexuálním aktu nesdílí emoce, které by ji naplňovaly. Často mykózou trpí ženy, které se snaží uspokojit především partnera a na své vlastní potěšení zapomínají. Mykózy jsou statisticky také častější u žen, které byly v dětství zneužívány.

Plyny ve střevech mohou ukazovat, že lpíme na něčem, co nám již nepřináší užitek. Velice často nadýmání souvisí se strachem a vnitřními obavami.

Nejčastěji bývá nespavost spojována s hlubokým a nezpracovaným pocitem viny, kdy jsme měli něco udělat a nic jsme neudělali. Velice často souvisí s vnitřní zlobou na sebe samotného, že jsem nevyužili nějaké šance či příležitosti. Tyto situace mohly vniknout i ve vzdálenější minulosti a nemusíme si jich být již vůbec vědomi, neboť jsou součástí podvědomí. Může se jednat i o velmi fatální lidské moment, kdy člověk přisoudí svou vinu smrti blízké osoby, které tzv. „nemohl pomoci“. U starších lidí mže být nespavost spojená dokonce i se strachem ze smrti. V případě přechodné nespavosti můžeme hledat souvislosti v momentálních situacích a stresu, kterým procházíme.

Opar na rtu je velmi často důsledkem frustrace či vnitřního znepokojení, které předcházelo jeho výsevu. Často souvisí s vnitřním hněvem nebo dokonce projevením lítosti, že jsme byli vmanipulováni do nějaké situace. V některých případech je projevem touhy někoho políbit a nemoci to učinit a také projevem odmítání milované osoby i na emocionální úrovni.

Osteoporóza postihuje především ženy po menopauze. Nezřídka bývá projevem pocitu nedostatku vnitřní síly a s ním souvisejícím a rostoucím pocitem méněcennosti. Často jí trpí ženy, které mají pocit, že prošly životem, aniž by cokoliv hodnotného dokázaly, neboť se věnovaly především rodinným povinnostem nebo povinnostem obecně. Osteoporóza jde často ruku v ruce s podvědomým pocitem vlastní neužitečnosti. Je velmi dobré, když žena najde opět svou psychickou sílu a způsob, jak zvýšit své sebehodnoceni.

Otok neboli edém, který nemá ryze mechanickou příčinu (bodnutí hmyzem, úraz, mechanické poškození tkáně apod.) může často souviset s pocitem omezování naší vůle se posunout vpřed. Můžeme se rovněž cítit omezovaní nějakou osobou nebo situací. Dle lokalizace otoku lze usuzovat na konkrétní psychosomatické příčiny. Otoky nohou se mohou projevit v důsledku subjektivního pocitu nedostatku času na plnění všech povinností, při omezování vlastní svobody a často bývají spojovány s vnitřní obavou zklamání druhých. Otoky paží rovněž souvisí s pocitem vlastního omezování, kdy se tělo snaží „zabrat více prostoru“.

Ať již se jedná o akutní kloubní revmatismus či revmatimus u sportovců z psychosomatického hlediska může souviset s pocitem sníženého sebehodnocení. Podvědomé nastavení, kdy člověk sám po sobě vyžaduje dokonalost, pramenící ze strachu z nedostatku přijetí z okolí, pocity ponížení nebo odmítnutí okolím to vše může být společný jmenovatel projevu revma. Obecně lze říci, že revma souvisí s pocitem viny, poklesem sebevědomí a pocitem vlastního selhání v situaci v minulosti, za kterou se člověk cítí být zodpovědný.

Rýma k nám z psychosomatického hlediska může vysílat signály, že si potřebujeme odpočinout. Rýma také může souviset z chaotičností myšlení. Díky tomu se často projevuje u dětí s LMD, SPCH, ADD a ADHD. U dospělých rýma může souviset s pocitem neschopnosti vyřešit nějakou situaci nebo se nějak rozhodnout, může nás tedy zastavit, abychom získali k rozhodování čas. U malých dětí bývá často rýma spojena s emočním vypětím, lítostí a nezpracovaným smutkem pramenící ze sociálních problémů s vrstevníky nebo ze zklamání v chování rodičů.

Svaly obecně představují naše úsilí a motivaci pohybu vpřed. Bolesti svalů mohou souviset se strachem posunout se vpřed, jít dál, rovněž ale mohou signalizovat potřebu si odpočinout. Pokud se svaly namohou za příliš krátkou dobu, může tato reakce těla z psychosomatického hlediska znamenat vyčerpání nějakým životním úsilím, které jsem vynaložili, aby nás okolí pochopilo a vyslyšelo nebo abychom dosáhli požadovaných výsledků.

Svaly obecně představují naše úsilí a motivaci pohybu vpřed. Bolesti svalů mohou souviset se strachem posunout se vpřed, jít dál, rovněž ale mohou signalizovat potřebu si odpočinout. Spastické svaly mohou souviset s pocitem, že život je jen o práci, že se musíme příliš namáhat, abychom dostali to, co chceme. Ztuhlé svaly také souvisí s nemotivovaností dělat něco, co nás nebaví a s povinností toto dělat.

Trávicí proces z hlediska psychosomatiky představu naši schopnosti zadržovat a nechat jít. Potíže s trávením mohou být odrazem našeho emočního ladění, skrytých tendencí agresivity a potlačeného smutku. Obecně bychom měli zadržovat vše, co je pro nás vhodné a vše nevhodné nechat odejít. Zácpa může souviset se strachem z vlastních chyb a znelíbení se okolí, vírou v něco, čeho se držíme. Průjem naopak může znamenat zavrhování něčeho.

Pokud se únava dostavuje jako důsledek nadměrné aktivity, je to přirozená reakce našeho těla odpočinout si. Pokud se ale únava dostavuje bez zjevné příčiny, může to souviset s nedostatkem či ztrátou motivace. Únava může být také určitá forma útěku před něčím, co nás tíží a nedělá nám dobře. Mohou to být jak emoce, tak lidé, práce či směr života, kterým jsme se vydali.

Při potížích s ušního tinnitem je velice důležitý konkrétní typ zvuku, který postižená osoba slyší. Dle tohoto zvuku a podvědomých asociací s tím spojených lze usoudit na psychosomatickou příčinu. Může zde ležet příčina traumatu nebo skryté touhy. Např. zvuku podobný zvuku cikády, která může být u jedince asociována s příjemnými pocity na dovolené, může tinnitus vyjadřovat touhu po těchto příjemných pocitech. V jiném případě např. zvuk podobný ptačímu cvrkotu může připomínat křik dítěte a nezpracované trauma spojené s dětským křikem. Obecně řečeno tinnitus z psychosomatického hlediska znamená neschopnost čelit strachu, touhu přejít k jiným činnostem nebo na jinou životní cestu nebo touhu začít si užívat svůj vlastní život. V některých případech může být tinnitus i vyjádřením smutku z osamění, že nemůžeme být s milovanou osobou.

Zablokovaná krční páteř může ukazovat potíže s emocemi, které souvisejí s pocitem ponížení, porážkou nebo pocitem prohry. Skrze zablokování krční páteře se může projevit i pochybování o svých pracovních schopnostech a sebepodceňování v odpovědnosti za nějaký úkol, který byl člověku svěřen. Blokace také může naznačovat strach ze špatného rozhodnutí nebo poměrně nízké intelektuální sebehodnocení a podezíravost z vlastní neschopnosti. Často blokací krku trpí lidé, kteří „přikyvují“ i v situacích, kdy nejsou schopni vyjádřit svůj názor. Tato neschopnost vyjádření opět pramení ze sebepodceňování. Někdy může zablokování krční páteře souviset s tvrdohlavostí a pocitu strachu ze ztráty sebekontroly.